Jaroslav Paur (1918 – 1987) absolvoval Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru prof. Jakuba Obrovského, kde diplomoval roku 1949. Na výtvarnou scénu vstoupil ale už v polovině 40. let. Roku 1946 vytvořil cyklus obrazů ze zdevastované Varšavy, za který obdržel nejvyšší polský rytířský řád Polonia Restituta. Po krátkém období lyrických krajinomaleb se ustálil v tématice města, která se pro něj stává typickým. Jeho malby mají nejprve poetizující civilistní ráz, postupně se ale konkrétní výjevy abstrahují a malíř město pojímá jako monolitickou urbánní strukturu. Jeho ikonografii dominují motivy menhirů, satelitů, drůz, krystalů, architektonických fragmentů... Mocným inspiračním zážitkem pro Paura byly četné návštěvy Paříže. Zásadní vliv na něj měly také poznatky z astronomie obohacené o vlastní pozorování hvězdářským dalekohledem. Město se pro něj stalo univerzálním symbolem naší civilizace, kosmickou, často apokalyptickou vizí. Ne náhodou se mottem k Paurově výstavě v Nové Síni v Praze roku 1970 stal citát Alberta Einsteina: „Nejkrásnější, co můžeme prožívat, je tajemno. To je základní pocit, který stojí u kolébky pravého umění a vědy.“ Roku 1968 byl Jaroslav Paur jmenován zasloužilým umělcem.