životopis
Jaroslav Paur se narodil 25. července 1918 jako nejmladší ze tří synů štajgra kladenských dolů v Dubí u Kladna. Po studiích na pražské grafické škole užitých umění u prof. Rottera se zapsal na Ukrajinskou školu výtvarného umění v Praze (prof. Jan Ivan Kulc) a také do soukromé malířské školy Miloše Maliny, aby nakonec absolvoval Akademii výtvarných umění. V malířském ateliéru prof. Jakuba Obrovského diplomoval ale až po válce, roku 1949.
Roku 1943 se oženil s učitelkou Ludmilou Poláčkovou (1920 – 2004); roku 1945 se jim narodila dcera Markéta. Rodina se usadila na Kladně, odkud roku 1963 přesídlila do Prahy. Jaroslav Paur získal ateliér se střešní terasou s výhledem na celé město po prof. Vratislavu Nechlebovi v Americké ulici č. 2 na Vinohradech.
Jaroslav Paur patřil do generace umělců, která debutovala v polovině 40. let. Jeho raná tvorba byla ovlivněna dobovým expresionismem, který razantní symbolikou reagoval na okupaci Československa a tísnivou atmosféru 2. světové války. Ve 40. letech vytvořil sérii imaginativních krajin a cyklus Černých růží. Tím ale svoji ranou symbolickou etapu uzavřel a následně se přiklonil k civilistním tématům (Fašismus, obrazy z kladenských železáren).
Záhy po skončení války odjel na studijní pobyt do Polska. Na základě zážitků z vybombardované Varšavy vznikl v letech 1947-48 stejnojmenný cyklus obrazů, za který byl Jaroslav Paur roku 1949 vyznamenán rytířským řádem Polonia Restituta. V té době byl také přijat do SVU Mánes.
Po nedlouhém období, kdy se počátkem 50. let věnoval lyrické krajinomalbě, se jeho tvorba vrací k existenciální tématice města, která se pro něj stává typickou. Nejprve má poetizující civilistní charakter, který je časem nahrazen expresivnějším vyjádřením. Mocným inspiračním zážitkem pro Paura byly četné návštěvy Paříže. Město jako konkrétní urbanistický celek se v jeho malbách postupně abstrahuje do megapolis ztužené v jednolitou hmotu, nad jejímž nízkým horizontem se vyjímá kotouč slunce či měsíce. Jeho ikonografii dominují motivy menhirů, satelitů, drůz, krystalů, architektonických fragmentů... Zásadní vliv na něj měly poznatky z astronomie obohacené o vlastní pozorování hvězdářským dalekohledem. Město přestalo být konkrétním prostorem, stalo se univerzálním symbolem naší civilizace, kosmickou vizí. Ne náhodou se mottem k Paurově výstavě v Nové Síni v Praze roku 1970 stal citát Alberta Einsteina: „Nejkrásnější, co můžeme prožívat, je tajemno. To je základní pocit, který stojí u kolébky pravého umění a vědy.“
Tvorba Jaroslava Paura se vyznačuje neobyčejně kultivovanými malířskými prostředky založenými na suverénním ovládnutí složitého technologického procesu. Výsledkem je obrazová tkáň sestavená z mnohačetného nátěru barev. Jeho spodní vrstvy prosvítají do svrchních past, uhlazovaných četnými lazurami, nejednou graficky rozrušenými sítí čar a vrypů. Paurova plátna opalizují v bohatých valérech běloby, jejíž zářivá struktura má radiogenní intenzitu. Jeho technická brilance se stupňuje až k dokonalosti, která mu dává jistotu, že každý obraz je esteticky dovršený a uzavřený organismus.
Roku 1968 byl Jaroslav Paur jmenován zasloužilým umělcem.
Jaroslav Paur zemřel 21. prosince 1987 v Praze.
Na základě textu Jiřího Padrty pro monografii Jaroslava Paura vydanou Nakladatelstvím československých výtvarných umělců roku 1964, textu Luboše Hlaváčka z katalogu k výstavě J.P. v Nové síni v Praze roku 1970 a textu Václava Formánka z katalogu k výstavě J. P. v Galerii Václava Špály 1984 sestavila Terezie Zemánková.